DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 20. září 2017

Interview - ANASARCA - All the album's songs on "Survival Mode" are based on real-life accounts of how far humans will go to survive extreme, life-threatening situations.


Interview with death metal band from Germany - ANASARCA.

Answered Mike.

Translated by Markéta, thank you!


Ave ANASARCA! I have been listening to your new album “Survival Mode” for some time now and I still discover something new in it, some new pieces of darkness. I have to say that I thought that your album will be great but this completely killed me. The album is great. How are your reactions from your fans and what about reviews?

Hey Jakub, thank you very much. Great to read that you guys are satisfied with “Survival Mode” – as we are of course! Our old fans – who realized, that we are back again – are mostly very, very happy with the album as well, as it is a logic continue of our previous work. Reviews: depends on who wrote it. Younger writers, who are more into that common modern brutal technical death metal don’t rate it that high as people who are based in the old-school death metal scene. Reviews in bigger German mags like Rock Hard (8/10), Deaf Forever (8,5/10), Legacy (14/15) were great, some webmags told us to be boring. But the awesome reviews really are the majority.😉 But latest it is not very important what they write, because we wouldn’t change anything because of that. I love it, when death metal maniacs like our music, but if they don’t – we are still surviving it. 😉



The album has a classic dark sound. It really kicks, let me tell you! However, I cannot help myself but compare it to your first demo albums where the sound was dirtier. Did you change the way you compose? Everything including technical options is different than in the 90s. 

Do you think so? I think, Survival Mode is some kind of mixture of this Godmachine style that was more melodic, and the Dying brutal US-style. The production kicks ass, that is right, we are very satisfied with it! Composing was like ever: playing and recording what we like most. It is all about writing real songs with a structure. That is very important to me. What do you think is different? 😊 Many ppl. That know us from the past told us, we are still sounding like ever. That is an absolute honour, as that is what I want to do. I think we have some special kind of riffing. Old-school, catchy and brutal death metal was ever a thing ANSARCA was supposed to be. I am proud of the fact, that you can always pick out Anasarca when listening to our songs.

You have always had a great covers for your albums. Is it important for you to have a great cover? Who is the author of the cover on “Survival Mode”?

I think “Godmachine”, “Moribund” and “Survival Mode” really have great covers – and they all were done by Robert Sindermann. “Dying” I made myself, but you can see that. 😉 So, covers are very important, as it is some kind of business card and a part of recognition. It is the same with lyrics. They are as well very important to me, I don’t want to writ shit in the lyrics or use covers without a sense. When you look at so many cover-artworks these days, they only have gore on it. Mostly violated and raped women, dismembered by a serial killer or monster. I think, there is much more violence and horror in our every days life and that’s what I want to show. Look at the covers of the 90s … most of them were real art! Great!


Who is the author of your lyrics and what are they about? Where do you find inspiration?

All the album's songs are based on real-life accounts of how far humans will go to survive extreme, life-threatening situations. For the front cover Robert Sindermann decided to focus on the story of Aron Ralston whose ordeal was dramatised in the Danny Boyle film “127 hours” and whose story we used in the song “Blue John”. Ralston got his arm hopelessly trapped under a boulder in a remote canyon in Utah with no hope of being found. He ended up amputating his own arm with the blunt tools at his disposal and lived to tell the tale. So what can be a better horror and death metal story than this real life story? We don’t need Cannibal Corpse like splatter-horror-stories, if we are keeping our eyes open and see what happens in the world. Humans do and did unbelievable things in order to survive – that was the reason for using this topic.

In your band is only one original member and that is you Michael. When I look at the Encyclopedia Metallum there is a great amount of musicians who played with ANASARCA. Why is that?

First line-up was Heiner and me. We left Vomiting Corpses and started Anasarca in 95. We recorded our first 5-track demo 7 days after founding the new band. Frank and Chris, who were on the “Godmachine” album as well, joined us. We had some personal problems with Heiner after we recorded the “Godmachine” promo tape 96 and so Herb joined us on drums. We recorded Godmachine in 98 and toured with Centinex. After that we had some personal problems with Frank in and so he left us.

Benny joined us, we recorded “Moribund” and toured with Beheaded. After that we completely broke and so just Herb and me did the 2004 album Dying. After that we wanted to play life and so we found Josh who joined us on guitar. Then everything slept in and we paused until 2012. It was hard to find new ppl. for some fun-priject Anasarca, just for fun without some deeper intentions of doing “music-business” again. Due to work and health issues two of the new members had to quit again and so we found our line-up for “Survival Mode”. But we are old now, we have many things we are responsible for today – and so our drummer Dirk decided to pause right after the SM-recordings due to work, family and health issues. He had a hearing loss some months ago. We paused 6 months and it got better, but after the recordings it became worse again and so he decided to pause. Not very easy to keep a band running, as you see. 😉

After so many years (since 1995) do you have any dream you want to fulfil? For some bands it might be a festival in Germany. Others wants to get to Nuclear Blast. How about you?

Dreams … hm. Some participation at US-festivals like the Maryland Deathfest would be cool, or playing in Europe like the Netherland Deathfest or other festivals. Some more merchandise .. I don’t know. As it shall always be only fun today – there are no big wishes. 😊 

In 2015 was your 20th anniversary in the underground. You are like veterans now. When you compare your beginnings and today, has the time changed? I mean the attitude of fans, labels, promoters and so on. I often hear the sentence “it is not the same as it used to”. What do you think?

Everything is different now. A looooot of bands in the scene. The styles are different - more into core, like metalcore, deathcore or the brutal technical death metal. Less visitors of live-shows and many ppl. Who promise to buy an album, but then preferring listening at youtube, done by some rip offs. Labels want complete albums, that already have been recorded when they want to release it. Doesn’t matter how much costs the bands had to record it. On the other hand many bands record albums on their own by using home-recording. And often the albums sound like that – selfmade ... What I was appalled of, was, that the bands today are so fucking expensive if you want to book them. I mean, there was a German band (I even didn’t know) that wanted 1000 Euros for a show. As we did our Spain/Portugal-tour with Centinex in 1998, we were happy to get 175 Euros each band each show. 

Today it is hard to get reviews, as the fanzine (today mostly webzines of course) are flooded with material from labels and bands. Although we had a good standing in the past days, many zines told us, that there won’t be a review possible due to that situation. Crazy.
The history of your band starts in 1995. How did you even get the idea to play death metal? Who was your idol and inspiration? Please, tell us some stories and memories from the past! How is it to be a death metal band in Germany?

We started as one of the first German death metal bands in 1990 as Vomiting Corpses. I was no founding member, but joined in 91. So, that was the music we were into, we grew up with. Inspirations were bands like Possessed, Celtic Frost, Death, Morbid Angel, Edge of Sanity, Grave, Entombed, Obituary and many more. My personal idol was Chuck Schuldiner. I was some kind of DEATH-hooligan – beware of telling negative things against DEATH, I have been really offended! Until “Spiritual Healing” after that DEATH were uninteresting to me any more. As I knew Chuck personally, I had some dispute with him afterwards, as the played in Germany. That was the point we lost contact. That time most of the concerts have been in bigger cities we had to travel to, if we wanted to visit them. But was pretty cool. We have been a family within the scene – maybe different than today.

So, with Anasarca it was like – just normal. We were rehearsing, having some good times with beer ‘n stuff … We never played live that often, so we ever have been a very local band, although we had some “success” in the German scene that time. I thought we had – since Survival Mode I learned something better, as many ppl. seem to not knew us before
 …
What are ANASARCA´s plans for the next few months? Do you want to support your new album with some longer tour and do you want to play in the Czech Republic? 

We are at the moment searching for a new drummer. But we would like to play the new stuff live in single shows or festivals – although there is no time left for a bigger tour. And of course we would love to play in Czech, as we always met great ppl. from your country. But as we have not booking-agency or something like that, everyone who is interested in us should mail me at mike@anasarca.de 

Are there any albums which have caught your attention recently?

I must admit, that I mostly listen to old stuff. There are some cool band that came out. German Maat are great, Necrot or Sentient Horror, our friends from Slaughterday …

Do you know and listen any Czech bands?

I recently listened again to some old friends out of Czech: Ingrowing. Unbelievable nice guys and really great old-school grindcore! But I am not that much into a special scene. I’m listening to music and if I like it, I mostly don’t know where the band comes from. So, maybe I know some cool Czech bands … But what I know is great Czech beer! 😉

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold albums, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thank you very much for your support! Join us on facebook at facebook.com/anasarcadeathmetal or support us with buying our stuff at http://anasarca.bigcartel.com

Cheers!


úterý 19. září 2017

Progresivní post-metal Uneven Structure a „djentoví Coldplay“ Voyager rozehrají Prahu



Progresivní post-metal Uneven Structure a „djentoví Coldplay“ Voyager rozehrají Prahu

Uneven Structure, francouzská progová senzace, ve společnosti zkušených australských progerů Voyager v říjnu přijíždí na první klubové vystoupení do Prahy. Sedmičlenní Uneven Structure se před lety ukázali na festivalu Brutal Assault, aby však posléze takřka šest let pracovali na nové desce „La Partition“, která je ukazuje v temnější, rozvážnější poloze, jež využívá djentu k vytvoření post-metalového monolitu propojeného ambiencí.

Dvojici zahraničních hostů doprovodí dvě tuzemské formace. K naší radosti zde druhé album pokřtí Between the Planets a po dlouhých měsících se v matičce měst ukáží plzeňští Madebythefire.

Uneven Structure (Fra)
Voyager Australia (Aus)
Between the Planets (Cz) - album release
Madebythefire (Cz)

19.10.2017 – Praha, Underdogs (Nádražní 3, Praha 5 Smíchov)


Pořádají Progue Echoes (of MarastMusic.com)

Recenze/review - DEAD CENTRE - Fractured Memories of Grotesque Butchery (2017)


DEAD CENTRE - Fractured Memories of Grotesque Butchery
CD 2017, vlastní vydání

for english scroll down please

Smíchejte prosím krev se špínou, přidejte spoustu energie, pořádnou nálož třaskavých látek a beznaděje. Podávejte podchlazené, s na jemno nasekanými kousky shnilého masa. Nechte si chutnat, tohle je totiž death metal, který bourá zdi.

Američtí death metalisté DEAD CENTRE se rádi a často vydávají do temných zákoutí lidské mysli, aby tam pomocí kombinace evropského a floridského smrtícího kovu způsobili pořádnou paseku. Působí jako parta šílených extrémně hudeních násilníků, kteří právě vnikli na oddělení patologie.


"Fractured Memories of Grotesque Butchery" je nahrávkou, která se opravdu povedla. Je brutální, temná, krutá a ostrá zároveň. Chvílemi sice trošku monotónní, ale jinak jsem spokojen jako dobrý řezník po celodenní práci. DEAD CENTRE odvádějí velmi dobré řemeslo, plus určitou morbiditu a sílu navíc, které dělají z dobrých alb ty skvělá. Kývám se do rytmu, hledám svoji sekyru a už se těším, až večer vyrazím do ulic. Budu vyhledávat opuštěná místa, kopat vlastní hroby a hlavně poslouchat novou desku těchto amerických šílenců. Death metal se zde valí jako několik tun rezavého železa. Padám do propasti svých nočních můr a jsem ukousán k smrti. Tohle album je odpovědí na všechny otázky z onoho světa. Pokud chcete zažít solidní patologický zážitek za zvuků kvalitního death metalu, tak neváhejte ani chvilku. Brutálně temná deska plná krve, která vám způsobí děs v očích! Velmi dobře!



Asphyx says:

Please mix the blood with dirt, add a lot of energy and a lot of bloody stuff and hopelessness. Serve it cold with finely chopped pieces of rotten meat. Bon appetite, this is death metal that breaks walls. 

American death metal band DEAD CENTRE like to often go into the dark corners of the human mind to do something horrible by their combination of European and Florida´s death metal. They seem like a group of mad and extreme music murderers who just went to the pathology department. 

“Fractured Memories of Grotesque Butchery” is an album which is really good. It is brutal, dark, cruel and sharp at the same time. It might be a bit monotonous but otherwise I am happy as a good butcher after all day at work. DEAD CENTER do a really good craft and they add some morbidity and power to it and that makes good albums great ones. I am dancing in the rhythm, looking for my axe and I am looking forward to the evening when I go into the streets. I will look abandoned places, dig my own graves and listen to the new album by these American madmen. Death metal is rolling here like a tons of rusty iron. I fall into the abyss of my nightmares being bitten to death. This album is the answer to all the questions form this world. If you want to experience a solid pathological experience with the sound of death metal, do not hesitate. Brutally dark record full of blood that will cause you horror in your eyes! Very good!


Tracklist:
1. Sanded To Perfection
2. Escape
3. Bound In Darkness
4. Pathological Addiction To Self-Mutilation
5. Succumb To The Voices Of The Dead
6. Fuel
7. Survive

band:

Drums: Josh Jetty

Guitar and Vocals: Brian Smith
Bass: Eric Goldstein

CREMATION ZINE číslo XVI. (léto 2017)



kupuj zde:
cremationzine@outlook.com

CREMATION ZINE číslo XVI. (léto 2017)

V poradí 16. pokračovanie undergroundového zinu CREMATION je od 14.7.2017 v distribúcii. Opäť sme sa snažili podporiť čo najväčšie portfólio skupín a žánrov prevažne z oblasti extrémneho metalu. Na 76 stranách (z toho 12 plnofarebných) klasického formátu A5 sme dali priestor ľuďom, ktorí majú čo povedať nielen svojou hudbou, ale dozviete sa aj ich názory na obľúbené, ale aj nepríjemné témy.Cena za jedno číslo je ľudová – 2 Euro + poštovné. Opäť hrá prím československá scéna. Verím, že ste podobne ako ja naklonení ju podporiť... Ak je to vo vašich silách, každé zdieľanie, či info na svojich profiloch je viac ako vítané. Vopred ďakujem.
Rozhovory:
ATTACK OF RAGE – titulný

PERVERSITY
GUTALAX
BRUTE
INFERNO
PAŘÁT MAGAZINE
SAMSARA
THORWALD
MASSENHINRICHTUNG
ASMODEUS
BEHEADED
COLDBLOODED FISH

Rubriky:
Nová krv – MALEPHYR
Kronika smrti – MYSTIC DEATH
História a filozofia death metalu
Recenzie:
1000DEAD "Thousanddead"
ARKANA CODE "BrutalConflict"
DORMANTH "Valley of Sadness"
KARONTE/BLOODY BROTHERHOOD "Alliance ForDeathDomination"
HESPERION "WhoAlive..."
GRAVEWARDS "SubconsciousLobotomy"
PERVERSITY "Idolatry"
SCARS OF THE INSANE "SearchingfortheDead Sun"
ALTER EGO "Back to Rock ´n ´Roll"
LAID TO WASTE „MentalDecay“
REVENGE DIVISION „TheGreyEminence“
MORDUM „And WhatIsTheTruth“
ASMODEUS „Oko Horovo“

ATTACK OF RAGE „Dogma“
BLOODCUT „The Old CemeteryStories“
SAMSARA „WhenTheSoulsLeaveThe Body“
ENDLESS MAIN „II“
NECROHERESY „Asylum“
MORTIFILIA „...When I KilledTheGod“
DISCONSOLATE „BehindtheDoors of Perception“
SOUL MASSACRE „PurgatorySystem“
ACID FORCE „AtrocityForTheLust“
Reklama:
GOTHOOM OPEN AIR 2017
GODS OF WAR PRODUCTION
DEADSHEEP PRODUCTIONS
IMMORTAL SOULS PRODUCTION / SLOVAK METAL ARMY
SUPPORT UNDERGROUND
PAŘÁT SHOP
UNHOLY PAGAN ZINE
LOUD FARM OPEN AIR FEST 2017
BELUSA DEATHFEST 2017
NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018

kupuj zde:
cremationzine@outlook.com

pondělí 18. září 2017

Recenze/review - OF FIRE - Death Do Us All (2017)


OF FIRE - Death Do Us All
CD 2017, vlastní vydání

Natáčím hlavu do strany, abych lépe slyšel. Sedím zrovna ve své oblíbené kobce a zaslechl jsem podivné zvuky. Znovu a znovu zní praskání starých kostí nekonečnými chodbami podzemí. Pak zazáří do tmy pekelný oheň a v černé záři se zjeví death metalová kapela OF FIRE.


Pokud bychom se snažili definovat peklo, tak neznám nic lepšího, než přirovnání ke švédským kapelám. Vezměte si kupříkladu staré dobré ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS a spoustu dalších, kteří na svých albech míchají tmu s chladem a praskáním kostí. Tak přesně takhle hrají i OF FIRE. Není divu, pocházejí z Norrtälje.



OF FIRE do toho jdou po hlavě, přesně tak jak se ve starých hrobech sluší a patří. Jsou melodicky studení, poctivě chřestiví a předkládají death´n´roll velmi slušné kvality. Člověk se sice musí při poslechu odpoutat od myšlenek na jejich dávné vzory, ale to nám, starým bardům většinou nevadí. Pokud tedy chcete slyšet švédskou klasiku, tak neváhejte ani chvilku. "Death Do Us All" je poctivým, velmi dobrým řemeslem. Mám sto chutí zaběhnout do nedaleké kostnice, vzít s sebou pořádnou palici a za zvuků téhle desky drtit lebky celou noc. Až pak půjdu k ránu vyčerpán domů, rozloučím se se všemi nemrtvými, obrátím kříže do správné polohy a ulehnu do své rakve spokojený. OF FIRE hrají přesně podle mého gusta. A o to mi jde především. Old school swedish death´n´roll, který vám rozmačká všechny kosti v těle!


sumarizace:

Když jsem si pustil "Death Do Us All" poprvé, měl jsem pocit, že mi zamrzlo moje srdce. Poslouchal jsem nahrávku stále častěji a mé pocity se pořád opakovaly. OF FIRE letos vydali album, které mě přesvědčilo znovu o tom, že smrt dokáže být hodně blízko. Ledové melodie, pestré riffy a vokál plný hniloby. Celková atmosféra je pak podobná té, kterou můžeme potkat v márnicích u opuštěných hřbitovů. Na tomto CD by mělo být napsáno varování: „Pozor, obsahuje studené kousky zla!“ Letošní počin severských bojovníků mi přijde velmi ostrý, se spoustou morbidních nápadů, se skvělým zvukem i produkcí. Povolávám do zbraně všechny fanoušky old school death metalu! Onen svět opět hoří! Smrt už je stará a nepotřebná. Máme místo ní OF FIRE. Death metalová nahrávka, která je plná utrpení! Velmi dobré album plné špíny, hnisu a nálady temných kobek. Skvěle!

Asphyx says:

When I was listening to "Death Do Us All" for the first time, I felt that my heart was frozen. I listened to the recordings more often and my feelings were the same. OF FIRE released this year an album that convinced me again that the death can be very close. Icy melodies, colourful riffs and vocal full of rot. The overall atmosphere is similar to the mood we can meet at morgues in abandoned cemeteries. On this CD this warning should be written: "It contains cold pieces of evil!" This act of Nordic warriors is very sharp, with lots of morbid ideas, excellent sound and production. I call to arms all fans of old school death metal! The next world is again on fire! Death is already old and useless. We've got  OF FIRE instead. Death metal record, which is full of suffering! Very good album full of dirt, pus and mood of dark dungeon. Great!

Tracklist:
01. Monster
02. Straight From The Grave
03. Scavengers
04. The Shrine
05. Ett Helvete
06. Pestilence
07. The Burden
08. World Decomposing

band:
Robin Joelsson: Vocals
Jonathan Thunell: Guitar
Rick Williamsson: Drums
Martin Johansson: Bass
Rasmus Thunell:Guitar

neděle 17. září 2017

Recenze/review - SEER - Vol. III & IV: Cult of the Void (2017)


SEER - Vol. III & IV: Cult of the Void
CD 2017, Art Of Propaganda

Původně to měla být legrace, která se nakonec nevydařila. Zakopali mě do hluboké jámy, nechali mi koukat jen hlavu. Dusil jsem se hlínou, na prsou cítil obrovskou tíhu. Podzemí mě stahovalo dolů, někam do temných nekonečných chodeb. Zapomněli na mě. A tak tu pomalu umírám, smířený s tím, že zemřu sám v černé nicotě.


Poslouchám novinku doom sludgeových SEER a přemýšlím nad posledními věcmi člověka. Jejich nové album "Vol. III & IV: Cult of the Void" je náležitě bažinaté, močálovitě čvachtavé, atmosféricky naléhavé a bolestivé ze své podstaty. V tomto stylu si hodně vybírám a Kanaďané mě nějakým záhadným způsobem hrozně baví. 



"Vol. III & IV: Cult of the Void" je samotnou definicí temnoty. Doom metal je zde kombinován s mazlavým sludge a jasně definovatelným odérem smrti. Jakoby kapela smíchala dohromady tmu, smutek, samotu, chlad, hnilobu a věčnost. Cítím zde rockové základy, kousky staré dobré PANTERY či DOWN, případně moderněji znějících MASTODON. Celkově je pak album neskutečně návykové a připomíná mi dlouhé procházky po mokřadech. Nikdy nevíte, který váš krok bude poslední. Konečně vás močál pohltí a vy budete s nadějí v duši poslouchat desku stále dokola. Propadáte tísni, beznaději a ještě jste tomu rádi.  Doom/sludge metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji! 


sumarizace:

Kanadská doom/sludge metalová kapela SEER vydala letos album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "Vol. III & IV: Cult of the Void" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Na to, že se jedná teprve o první dlouhohrající album kapely, je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji! 

Asphyx says:

Canadian doom/sludge metal band SEER released this year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "Vol. III & IV: Cult of the Void" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the first full-length album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates,  hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Doom metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend.

TRACKLIST
Vol. III
1. Ancient Sands (Rot Preacher) [9:34]
2. Acid Sweat [4:11]
3. They Used Dark Forces [9:02]
4. Burnt Offerings [7:24]
Vol. IV
5. I: Tribe of Shuggnyth [2:09]
6. II: Spirit River [2:53]
7. III: Passage of Tears [3:03]
8. संसार [6:55]

LINE-UP
Bronson Lee Norton - Vocals, Acoustic Guitar
Madison Norton – Drums
Peter Sacco - Guitar
Josh Campbell - Bass Guitar, Synth
Kyle Tavares - Electric Guitar, Acoustic Guitar, Vocals, Synth

https://www.facebook.com/seervancouver
http://www.art-of-propaganda.de

https://seerbc.bandcamp.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto desátý - Hrob Latinské babičky


Příběh sto desátý - Hrob Latinské babičky


Už jsme nevěděli kam jít. Kde se muchlovat, kde být jen sami dva. Doma rodiče, na Radouči u panelů jiné dvojice, v parku Štěpánka naštvaní důchodci. Nikdo neměl pro naše touhy pochopení. Mě to bylo jedno, v sedmnácti neřešíte kde, ale Káča byla přeci jen holka a trošku toho pohodlí si zasloužila. Tak jsem ji brával ke kostelu sv. Havla, hned pod Mírovým náměstím. 

Když bylo světlo, občas jsme za kaplí potkali pár punkáčů, kteří zde vylepšovali starodávné fresky nápisy jako Mrdat svět! Punk is not dead a podobně. Stačilo na ně zakřičet a zmizeli. My pak sedávali na hřbitovní zdi, koukali dolů na park Štěpánka, na hokejovou halu, na říčku Klenici. Spřádali jsme plány do budoucna, snili o společném životě, o kupě dětí, o nekonečném metalovém království, které si vybudujeme. Vždy jen jednoho Walkmana Sony, s páskami plnými německého thrashe, polského deathu. K tomu láhev vína nevalné kvality. Chutnalo kysele, ale byl v něm alkohol a pro nás taky kus slunce.

"Někdy si říkám, že už bychom neměli chodit domů": šeptala mi mezi polibky a z nejbližšího kříže na nás vyčítavě hleděl Ježíš Kristus. "Stejně si vždycky lehnu, nandám na uši sluchátka a poslouchám kapely, co máme rádi spolu. Myslím na tebe, představuji si, co všechno by si se mnou dělal a pak většinou usnu a zdá se mi o nás": pokračovala a já její slova vnímal jen z dálky, zamlžená v oparu absolutní nadrženosti. Dal jsem jí pod zadek svoji džínovou vestu, lokl si nejlevnějšího rumu jaký šel koupit a pak už to bylo jen o souznění.

Našli jsme konečně místo, které bylo jen naše. Hned naproti hrobu Latinské babičky, což byla kdysi dávno dáma, která se stala patronkou studentů. Pomáhala jim prý s učivem, zkoušela je ze slovíček. A my si domysleli příběh o ženský v nejlepších letech, která byla na zajíčky. Sen každého mladého kluka. Nasmáli jsme se u těch představ hodně. Ve staré opuštěné hrobce byl náš azyl, kousek temného místa, kam nikdo jiný nechodil. Dokonce ji ještě neobjevili ani feťáci, ani bezdomovci.

Smrdělo to tam starobou a zatuchlinou, ale byl tam klid. Na tichá ševelivá slova, pro objetí, na sny, pro dvě ztracené duše. Občas mívala vlhké oči, jako to mívají ženy ve chvílích, kdy jsou zamilované. Nosil jsem ji čokoládu Kofilu, protože jí milovala a měla pak ještě sladší rty. Nejkrásněji tam bylo ve chvílích, kdy se začalo smrákat a pomalu utichal tlukot města. Cikáni se přesunuli do své části města, prodavačky vylezly z obchodů s narvanými taškami a šly houpavým krokem kachen domů. Začínali se trousit opilci, močící občas z druhé strany hřbitovní zdi.

"No uznejte, to musí bejt fakt vobrovská láska, ona s tímhle ometákem chodí normálně šukat na hřbitov": smál se nám často Prcalík, ale zároveň dodával, že nám trošku závidí, protože oni s Prcalinkou taky neměli kde. Kývli jsme na pozdrav, dopili na panelech poslední pivo a už nás to táhlo mezi naše hroby. Šel jsem vždycky vedle své modré víly hrozně pyšně, pořád, i po té dlouhé době (která musela trvat odjakživa), jsem stále trošku nevěřil, že tak krásná holka chodí zrovna se mnou. 

V noci se bála stínů, nenadálých výkřiků ptactva i štěkotu psů ze Starého města. Dělalo mi moc dobře, když se leknutím přitulila a já byl v tu chvíli šíleně silnej kluk. Byla pak vláčnější, poddajnější. Šeptal jsem naschvál tajemně, občas už taky trošku vystrašený. V létě je teplo celou noc a mrtví vylézají až po půlnoci. To už jsme museli domů, tedy má milá. Já se vždycky ještě chvíli coural sídlištěm a přehrával si v hlavě příběhy o nás dvou.

Až jednou, cestou z hospody, kde se několik hodin v kuse rozebírala nová alba, jsme si řekli, že vydržíme co nejdéle. Mluvili jsme o tom už dlouho, chtěli jsme na hřbitově přenocovat. Ze školy jsme věděli, že se tam často pohřbívalo po morových ranách, různých epidemiích a že celý kostel je protestantský jako celá Mladá Boleslav. Vlastně v přeneseném slova smyslu i jako my dva.

Měli jsem v sobě každý několik piv, proložených panáky. Spíš jsme se podpírali, než abychom šli rovně. Dodávali jsme si odvahy. Naschvál mluvili nahlas, abychom zaplašili stíny. Bylo to jako rituál. Nejdřív koukání na do temnoty zahalenou Boleslav, pak líbání pod starou lípou a nakonec vrzavé otevření rezavých vrátek, rozložení věcí na zem, v té staré dávno vykradené hrobce. Mladý nadržený život se rozjel v rytmu dobře seřízeného stroje a chtíče, na pod mramorovými deskami ukrytými hromadami kostí. Dělávala si legraci, že když jsem ten death metalista, tak musím. 

Zrychlené oddychování, otoč se má milá, ať můžu zezadu. Poslechla mě, tuhle polohu zbožňovala. Mohl jsem jí vždycky plácnout po zadku, hezky po tvrďácku. Jenže pak se nám rozsvítil do očí kužel světla a někdo neskutečně zařval. Asi si chudák pan kněz, který chtěl už dlouho celý hřbitov zachránit, kostel zrekonstruovat, myslel, že potkal dva souložící umrlce. Lekli jsme se, já tedy tak, že už nebyla žádná láska a Kačenka zmateně hledala oblečení.

Nikdo nechápal naši touhu, nikdo nedal na moje v podstatě dokonalé výmluvy. Tentokrát nic nefungovalo. Svatý muž, jak jsme hned tomu starému nevrlému dědovi v kutně začali říkat, neměl v sobě žádnou vstřícnost pro jednu mladou nadrženou dvojici. Zavolal policii, která nás jako nějaké zločince naložila do auta a hrozně důležitě mlčela. Připoutali nás ke kovovým skobám, zatlučeným pro vrahy a zloděje do zdi. Pro všechny jsme byli dva chuligáni, kterým chtěli přišít všechno. Grafity na zdi, povalené náhrobky, injekční stříkačky od fetu. Možná i svoji vlastní slabost, nenávist a závist. Bylo to absurdní a my nejdřív nechápali.

Rozdělili nás od sebe, já se tedy vzpouzel, ale dostal jsem pohlavek, že jsem vzal druhou o zeď. Říkal jsem pravdu, ale mladý policajt nějak nechápal. Kdo by taky ano, že? Ono přeci jen, vzít své děvče mezi hroby není zase tolik typické, nemám pravdu? Kačenka byla ale hlava otevřená a vyslýchal ji takový bodrý tatík. A tak mu začala vyprávět o tom, že bude za rok maturovat a že by chtěla napsat seminární práci o Hrobu Latinské babičky. A že jsem musel jít s ní, protože jsem jí v hospodě nevěřil, že vůbec něco takového existuje ("to víte on je jen obyčejnej technik, ne jako my na gymplu"). "No a pak to na nás přišlo, pane kapitán a já měla strach a taky svého obviněného jak říkáte miluju, tak jsem podlehla": vyprávěla mi pak Kačenka, když nás propustili.

Museli jsme sice slíbit, že už tam nikdy v noci nepáchneme, protože vy blbečci, na hřbitově se nešuká, to si zapište za uši!, řval na nás ještě mladý tupější policajt a Svatý muž kroutil nevěřícně hlavou. Vylézali jsme ze služebny, já se modlil, aby se tahle noc nedostala k nám do školy a k rodičům. Nestalo se tak, vypadá to, že policajt - tatík měl dost rozumu na to, aby nám nekazil život. Venku propukneme v nekonečný řehot. 

Jdeme přes Mírové náměstí. Smějeme se jak na lesy, protože celý večer je jako nějaký šílený sen. "Víš co je nejhorší Smrťákůůůůůůů?": křičela na mě u kašny Káča. "Nevím...nevím...prdelkoooo": blábolím do větru. "My se snad budeme muset vzít, abychom si mohli pořádně zašukat": hlaholí má milá dál a to sprosté slovo od ní zní až divně, protože ona sprostě zkrátka mluvit neumí, nesedí to k ní. Pak si ze mě dělá srandu, poklekne a v obráceném gardu mě žádá o ruku. Nevím, jestli to myslí vážně nebo ne, ale asi spíš jo, protože má zase v těch překrásných kaštánkových očích toužebný odlesk. Jsem ale mladej, blbej, možná mi to taky nedochází a tak se jen směju jak postiženej.

Druhý den musím klukům hodně barvitě a s detaily vyprávět, jak a co jsme s Káčou na hřbitově dělali, jaký to bylo. Vedle stojí parta našich holek, uculuje se a pak Prcalík prohlásí: "Jako ty vole Smrťáku, že šukáš na hřbitově, to se od tebe jako od death metalisty docela očekává, ale že budeš šukat Káču zezadu na hrobě Latinské babičky, tak to je ale kurva metal". Káča se mě pak ptá, co jsem to všem nakecal, ale já dělám tajemnýho, protože machrovat se musí. Bokem jen pošeptám své milé, aby mě neshodila před kamarády. Usměje se a řekne mi, že jasný, ale že tu žádost o ruku myslela vážně. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. září 2017

Recenze/review - NECROPHILE - Awakening Those Oppressed (2017)


NECROPHILE - Awakening Those Oppressed
CD 2017, Unholy Prophecies

for english scroll down please

Odkrývám staré šaty z dávných časů. Pod nimi leží již dlouhá léta ztrouchnivělá mrtvola, s pohrdavým úsměvem na tváři, jak už to tak mumie mívají. Jsem tu, v jedné tokijské kobce, abych složil poctu legendární japonské death metalové smečce NECROPHILE. Rozpadá se tělo na černý prach, zůstává jen holá kostra, držící v rukou desku "Awakening Those Oppressed".

NECROPHILE opět povstali z mrtvých, aby nám, starým fanouškům, zprostředkovali ozvěny ze záhrobí. Se sílou sobě vlastní, se špinavým zvukem, s temnou energií ve skladbách, poprvé na dlouhohrajícím albu, bojují se všemi démony podsvětí. Jedná se o starý, shnilý death metal, v podobě, v jaké se hrával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapela dává jasně na vědomí, že peklo existuje i v zemi vycházejícího slunce.


Při poslechu "Awakening Those Oppressed" si můžeme zavzpomínat na desky slavných OBITUARY, SADISTIC INTENT, ANATOMIA, MULTIPLEX, MESSIAH DEATH, WORMRIDDEN, PESTILENCE, MASACRE. Zkrátka a jednoduše, stará dobrá škola jak se patří. Pokud rádi a často trávíte dlouhé hodiny v opuštěných katakombách a s chutí se přehrabujete v trouchnivějících kostech, tak rozhodně neváhejte. NECROPHILE jsou underground toho nejhrubšího zrna a jejich novinka připomíná obrovský mlýn na maso, který vás strhne do víru samotné smrti. Album mohu doporučit všech fanouškům podsvětí a shnilých death metalových melodií. Bude vám vybroušen otisk hudby do vašich zkažených duší. Starý ošklivý a nechutný smrtící kov, zahraný s přehledem, jistotou a šílenstvím v očích! Asijský kult ve velmi dobré formě! Peklo!



Asphyx says:

I uncover old clothes from ancient times. Under them is a long-dead corpse for years and it has a scornful smile on its face, just like a mummy. I am here, in a Tokyo cell to pay a compliment to the legendary Japanese death metal band NECROPHILE. The body is breaking into black dust, there is only a bare skeleton which is holding the new album “Awakening Those Oppressed”

NECROPHILE rose from death again to show us echoes from the world beyond. With their power, dirty sound, dark energy in their songs they fight all the demons from the underground on their long-played album. It is old, rotten death metal in the form we know it from the 90s and 80s. The band shows us that the hell is real in the land of the rising sun. 

While listening to “Awakening Those Oppressed” we can remember the albums form the famous bands like OBITUARY, SADISTIC INTENT, ANATOMIA, MULTIPLEX, MESSIAH DEATH, WORMRIDDEN, PESTILENCE and MASACRE. In short – this is the good old school. If you like to spend long hours in deserted catacombs and have the pleasure of digging in rotting bones, do not hesitate. NECROPHILE are the coarsest grain in the underground and their new album feels like a huge meat mill that pulls you into the whirl of death itself. I can recommend this album to all underground fans and those who like rotten death metal melodies. They will grind a music print into your corrupt souls. The old ugly and disgusting death metal which is played with confidence and madness in their eyes! This Asian cult is in a great shape! Hell!


pátek 15. září 2017

Rozhovor - MASACHIST - Tématem našich textů je život a smrt, ale smrt převažuje.


Rozhovor s polskou death metalovou kapelou MASACHIST.

Odpovídal Mariusz "Thrufel" Domaradzki. 

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave MASACHIST! Poslouchám vaši letošní novinku „The Sect (Death REALigion)“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Zdravím tebe i všechny ostatní co tohle čtou. Díky za tvůj zájem. Jsem opravdu rád, že se ti album líbí. Zatím je " The Sect" přijímáno velmi dobře, i když zatím nebylo doposavaď nikterak hojně propagováno. Ale pracujeme na tom a doufáme, že si získá uznání, které si zaslouží. Nicméně je potřeba si uvědomit, že na dnešní scéně je spousta kapel a všechny se snaží zaujmout. My jen děláme svou věc a hrajeme hudbu, která nás těší. Pro mě osobně je tohle album velmi dobré a z dnešního pohledu považuji tohle album za naše nejlepší.


Jakým způsobem u MASACHIST vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby? 

Stalo se to velmi jednoduchým, jako nikdy předtím. Konečně jsem se spřátelil s počítačem a dělám všechna dema doma na laptopu. Objevil jsem "Ezdrummer 2" a ukázalo se, že je to velmi užitečný nástroj pro skládání bicích. Touhle metodou mi trvalo složit album poměrně krátkou dobu, možná něco kolem třech měsíců. Mnohem těžší bylo potom upravit skladby s Darayem. Proběhlo mnoho zkoušek a spoustu věcí jsme museli přehodnotit. Myslím, že to můžete slyšet na albu. Nebyla to žádná souhra náhod, ale pracovali jsme tvrdě, aby všechno sedělo tak, jak má.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu? 

Opět jsme využili Monroe Studio, které patří našemu kytaristovi Arovi. Je to super místo v neobydlené zóně, takže tam nic neruší. A navíc je profesionálně vybavené. Tam jsme nahráli hlavní kytary a bicí. Basa byla nahrána u Heinricha v Krakově. O mix a mastering se postaral osobně Aro. Musím říct, že to je to, co nám zabralo většinu času. Měli jsme okolo stovky různých mixů, které jsme vyzkoušeli a tak to pokračovalo do nekonečna, dokud jsme se nerozhodli pro ten pravý. To je jedna z nevýhod nahrávat ve studiu u kamaráda.

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Hlavním textařem je Michal Spryszak, který s námi spolupracuje už léta. Máme taky dva texty, které napsal Ataman Tolovy, který s náma spolupracoval na předchozím albu "Scorned". Tématem je život a smrt, ale smrt převažuje. Hlavní je, že texty pasují na muziku, takže zatímco předchozí album jsme experimentovali s tématy ( jako například na "Scorner", kde většina textů je inspirována "Bushido kódem" ), tentokrát jsme zkusili to udělat jednoduché a brutální, jako na death metalových albech z počátku devadesátých let. Možná Atamanovy texty jsou trochu rozdílné, ale myslím, že to dělá album zajímavější a různorodější.


Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Sect (Death REALigion)“?

Díky, taky si myslim, že se to velmi povedlo. Tentokrát se o obalu vedou trochu řeči s ohledem na starou školu. Ale myslím, že každý kdo se zajímá o metal , tak ve škole v nějakých nudných hodinách kreslil lebky a kosti. Mohla by to být teda prostě jen nostalgie a touha po našem dávno ztraceném dětství hahaha. Autorem je můj přítel Andrzej Long Zdrojewski - známá postava na scéně. Kdysi hrál v Azarath, kde jsem ho pak nahradil, když jsen s nimi chvíli hrál. V poslední době se moc hudbě nevěnuje, ale prostě se tomu nedá utéct. A vedle nového obalu je zodpovědný i za naše logo.

Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu MASACHIST ozvláštnit?

Rozhodně máme kořeny staré školy, ale dovolím si říct, ze používáme staré metody k propašování něčeho nového. Myslím ,že máme velmi různorodý způsob, jak songy skládáme. Například si porovnej "Distant Horizon" a "Our Light". První je zvuková bouřka, zatímco druhé má klasickou strukturu. Neexistuje na to žádný předpis a myslím, že to je to, čím se lišíme od ostatních. Navíc máme pomalé a těžké skladby a to taky není běžné mezi death metalovými kapelami. Vždycky zkoušíme trochu experimentovat, ale prostě nechceme dosáhnout takového zvuku, že už nebudeme znít jako death metal.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Polska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Opravdu nerad navštěvuji velké festivaly. Nenávidím způsob, jakým se tam lidé chovají a to včetně mě.Takže se tomu snažím vyhýbat. Víš jak, teoreticky je všechno super, ale v realitě si to neužiješ tak, jo malý koncert v zapáchajícím klubu. Krom toho já mám rád krátké koncerty - ne víc jak tři kapely. Je důležité nad hudbou rozjímat, stejně tak, jako potkat se s přáteli, pokecat s nimi a zapařit. Ale na velkých festech je to většinou hlavně o chlastu. A nemůžeš tedy opravdu ocenit hudbu, když jsi totálně ožralý. To je důvod proč opovrhuji lidmi, kteří se chovají tímto způsobem.

Co se týče návštěvnosti, situace je tu stejná. Příliš mnoho koncertů, takže lidi si musí vybírat. Když jsem byl v Německu v roce 2000, nechápal jsem , proč na undergroundové koncerty chodí tak málo lidí, ale oni jich tam měli tolik, že byli prostě přesyceni. Nyní má každý fanoušek i svou vlastní kapelu a ty se musíš opravdu snažit, aby si tě všimli. Já s tím nemám problém, jelikož jsem byl aktivní na scéně v lepších časech a to na přelomu století a v předchozích 10ti letech, takže si nemůžu stěžovat. Mám úžasné vzpomínky a cítím se být naplněný... a fanoušky oceněný. Nyni mám Masachist, což je pro mě velmi důležitá kapela.


V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

Nemám s tím žádný problém. "Old school" fandové si koupí CD, protože jsou tak zvyklí, mladí už ne. Také stahuji spoustu muziky, nebo streamuju na platformách jako Spotify a Tidal. Je to velmi pohodlné. Pro kapely je v dnešní době důležitější underground - měli bychom kupovat jejich merch a podporovat je. Je super, že se o to kapely začaly zajímat a mají spoustu výborných designů a vysoce kvalitního oblečení.


V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Byla tady taková kapela, ale myslím, ze se rozhodli to vzdát - Obliteration. Měli dobrý materiál. Taky tady byli Repugnant s jejich prvním debutovým albem, ale zahraniční slávy dosáhli s Ghost, což se pro ně stalo důležitější. Ale Ghost mám taky rád. Je to takový zpomalený Mercyful Fate, takže dobrý. Poslouchám spoustu dobré muziky, ale nic co by mě v poslední době rozsekalo. Samozřejmě je tady polská Mgła, ty si poslechnu často, ale to není death metal.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Ano, samozřejmě. Danny Brown, Denzel Curry, Run The Jewels, Suicideboys. Ale nepouštěj si to - je to rap!


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Nemůžu říct, že bych ty kapely poslouchal, ale znám Master's Hammer, Root, Krabathor (v roce 1999 jsme s nimi s jednou z mých kapel jeli turné) a Malignant Tumour.

Co chystají MASACHIST v nejbližších měsících? 

Tak hlavně propagaci alba, odehrajem nějaké koncerty a pravděpodobně taky práce na novém materiálu. Doufám, že se albu dostane větší pozornosti a bude oceněno opravdovými death metalovými maniaky.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Diky a ať se daří s "Deadly Stormem" a vším ostatním.

TWITTER